Tschechisch: Deklination der Pronomen

Aus Wikibooks
Zur Navigation springen Zur Suche springen

Deklination der Personalpronomen[Bearbeiten]

Fall Beugungen
Nominativ
1. Person 2. Person 3. Person
Singular ty on; ona; ono
Plural my vy oni; ony; ona

Personalpronomen (P)

Genitiv
1. Person 2. Person 3. Person
Singular mne, mě tebe, tě jeho, ho; jí; jeho, ho
Plural nás vás jich

Personalpronomen (G)

Dativ
1. Person 2. Person 3. Person
Singular mně, mi tebě, ti jemu, mu; jí; jemu, mu
Plural nám vám jim

Personalpronomen (D)

Akkusativ
1. Person 2. Person 3. Person
Singular mne, mě tebe, tě jeho, jej, ho; ji; je
Plural nás vás je

Personalpronomen (A)

Lokativ
1. Person 2. Person 3. Person
Singular mně tebě něm; ní; něm
Plural nás vás nich

Personalpronomen (L)

Instrumental
1. Person 2. Person 3. Person
Singular mnou tebou jím; jí; jím
Plural námi vámi jimi

Personalpronomen (I)

Anmerkung: Bei der dritten Person Singular bzw. Plural wird (meist) zwischen männlich, weiblich, sächlich unterschieden, diese Unterscheidung ist in gleicher Reihenfolge durch ein Semikolon getrennt aufgeführt.

Possesivpronomen[Bearbeiten]

1. Person Singular männlichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular můj mého mému mého;
můj
můj o mém mým
Plural mí, moji;
mé, moje
mých mým mé, moje mí, moji;
mé, moje
o mých mými
Possesivpronomen můj (m)
1. Person Singular weiblichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular má, moje mou, moji o mé mou
Plural mé, moje mých mým mé, moje mé, moje o mých mými
Possesivpronomen můj (f)
1. Person Singular sachlichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular mé, moje mého mému mé, moje mé, moje o mém mým
Plural má, moje mých mým má, moje má, moje o mých mými
Possesivpronomen můj (n)
2. Person Singular männlichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular tvůj tvého tvému tého;
tvůj
tvůj o tvém tvým
Plural tví, tvoji;
tvé, tvoje
tvých tvým tvé, tvoje tví, tvoji;
tvé, tvoje
o tvých tvými
Possesivpronomen tvůj (m)
2. Person Singular weiblichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular tvá, tvoje tvé tvé tvou, tvoji tvá o tvé tvou
Plural tvé, tvoje tvých tvým tvé, tvoje tvé, tvoje o tvých tvými
Possesivpronomen tvůj (f)
2. Person Singular sächlichen Besitz
Nominativ Genitiv Dativ Akkusativ Vokativ Lokativ Instrumental
Singular tvé, tvoje tvého tvému tvé, tvoje tvé, tvoje o tvém tvým
Plural tvá, tvoje tvých tvým tvá, tvoje tvá, tvoje o tvých tvými
Possesivpronomen tvůj (n)


Wikibooks buchseite.svg Zurück zu Die Deklination der Numeralien | One wikibook.svg Hoch zu Inhaltsverzeichnis (Lektionen) | Wikibooks buchseite.svg Vor zu Übungen zu Lektion 5